Pamětní ražba č. 31 – Muzeum Gross-Rosen w Rogoznicy

Detailní popis produktu

Koncentrační tábor Gross-Rosen byl zřízen v létě roku 1940 jako pobočný tábor koncentračního tábora Sachsenhausen. Samostatným se stal v květnu 1941.Vybudován v blízkosti kamenolomu, kde vězni potom také museli za nelidských podmínek pracovat. Gross-Rosen byl také hlavním správním střediskem pro několik dalších menších táborů. Většina vězňů v koncentračním táboře Gross-Rosen, asi 50 000 vězňů, byli Židé převezení z koncentračních táborů Dachau, Sachsenhausen a Buchenwald. Pocházeli hlavně z Polska a Maďarska, a také z Belgie, Francie, Nizozemska, Řecka, Jugoslávie , Slovenska a Itálie. Část vězňů byla zatčena poslána do koncentračního tábora na základě příkazu Adolfa Hitlera "Nacht und Nebel" (česky: Noc a mlha) , který určoval způsob zacházení se zatčenými v Třetí říši a s vůdci odboje na okupovaných územích. Znamenalo to únos osob uprostřed noci (Nacht) a jejich zmizení bez jakýchkoliv informací příbuzným (Nebel) .
Podle dostupných údajů celkem prošlo táborem asi 125 000 vězňů. Z toho celá jedna třetina zemřela v důsledku brutálního zacházení buď během transportu, přímo v táboře anebo v kamenolomu. Sadistického násilí se na politických a židovských vězních dopouštěli příslušníci SS i němečtí civilisté, kteří pracovali v kamenolomu. Životní a pracovní podmínky byly ještě krutější než v jiných táborech. Těžká práce a velmi malé příděly potravin, naprostá absence hygieny a odpírání lékařské péče způsobovaly extrémně vysokou úmrtnost. V roce 1942 byla průměrná doba přežití vězně méně než dva měsíce. V koncentračním táboře Gross-Rosen bylo vyškoleno přibližně 500 ženských táborových dozorkyň. Příslušnice SS potom působily v pobočných táborech, např. v Brunlitz (Brněnec) , což bylo místo, kam Oskar Schindler přesunul Židy, kterým zachránil život. V roce 1945, když se blížil konec války, bylo přímo v táboře umístěno 100 000 vězňů. Velká část z nich byly ženy, židovky. Než se nacisté stáhli z polského území, stačili zorganizovat jeden z nejtragičtějších pochodů smrti. Téměř všichni vězni, pokud nezemřeli nebo nebyli zabiti cestou, byli přesunuti do ostatních táborů, většinou uvnitř Německa . V těchto táborech větší část lidí následně zemřela. Přímo v táboře bylo po osvobození v únoru 1945 nalezeno jen velmi málo živých lidí.

Poloha

GPS: 50.9980382894, 16.2762880325 – zobrazit na mapě

Fotogalerie lokality